Přeskočit na obsah

Joseph von Eichendorff

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Joseph von Eichendorff
Joseph von Eichendorff (1842)
Joseph von Eichendorff (1842)
Rodné jménoJoseph Karl Benedikt von Eichendorff
Narození10. března 1788
Zámek Łubowice
Úmrtí26. listopadu 1857 (ve věku 69 let)
Nisa
Příčina úmrtízápal plic
Místo pohřbeníNisa
Povoláníprozaik, básník, dramatik a překladatel
Alma materCatholic Secondary School of St. Matthias in Wrocław (od 1801)
Univerzita Martina Luthera v Halle (1805–1806)
Univerzita Heidelberg (od 1807)
Vídeňská univerzita
Literární hnutíromantismus
Významná dílaZe života darmošlapa
OceněníMaxmiliánův řád pro vědu a umění (1853)
Manžel(ka)Aloysia von Eichendorff (1815–1855)
DětiHermann von Eichendorff
Therese von Eichendorff Besserer-Dahlfinger
Rudolf von Eichendorff
RodičeAdolph von Eichendorff a Karoline von Eichendorff
PříbuzníWilhelm von Eichendorff a Luise von Eichendorff (sourozenci)
Karl von Eichendorff (vnuk)
Hartwig von Eichendorff (vnuk)
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Joseph Karl Benedikt svobodný pán von Eichendorff, německy Joseph Karl Benedikt Freiherr von Eichendorff, (10. března 1788 Lubovice u Ratiboře, Horní Slezsko26. listopadu 1857 Nisa) byl prozaik, básník, dramatik a překladatel německého romantismu pocházející ze šlechtického rodu Eichendorffů. Jeho lyrické dílo se dočkalo zhruba pěti tisíc zhudebnění a jako prozaik (Ze života darmošlapa) je dosud aktuální.[1]

Joseph Karl Benedikt svobodný pán von Eichendorff se narodil 10. března 1788 na zámku Lubowitz (dnes polské Lubowice) u Ratiboře jako syn pruského důstojníka Adolfa Theodora Rudolfa (1756–1818) von Eichendorffa a jeho ženy Karolíny (1766–1822, rozená von Kloch). Jeho matka pocházela ze slezské šlechtické rodiny, díky níž zdědila zámek Lubowitz. Katolický šlechtický rod svobodných pánů z Eichendorffu je ve Slezsku přítomný od 17. století.

Joseph byl od roku 1793 do roku 1801 vyučován doma farářem Bernhardem Heinkem společně se svým o dva roky starším bratrem Wilhelmem. Roku 1808 na cestách po Evropě navštívil též v Řezně botanickou zahradu slavného paleobotanika hraběte Kašpara Šternberka (1761–1838), který tam tehdy byl kanovníkem se zájmem o přírodní vědy. Roku 1813 se nadchl ideami německé Osvobozenecké války, proti napoleonské okupaci tehdy psal podobně jako Theodor Körner a jiní. Později se baron Joseph von Eichendorff stal v Berlíně ministerským úředníkem a tajným radou poměrně konzervativních názorů.

Několik jeho textů vzniklo během pobytů na panském dvoře v Sedlnicích na Novojičínsku. Informace, že mu tento majetek po celý život patřil,[2] je ovšem zavádějící. Zdědil jej roku 1849 od svého bratra Wilhelma.

Fotogalerie

[editovat | editovat zdroj]

Výběrová bibliografie

[editovat | editovat zdroj]
Ze života darmošlapa, vydání z roku 1826
Vydání Eichendorffových básní z roku 1837
Třetí svazek Eichendorffova díla z roku 1841
  • Die Zauberei im Herbste (1808, Šálení podzimu), pohádka inspirovaná středověkými pověstmi o Venušině hoře a rytíři Tannhäuserovi.
  • Ahnung und Gegenwart (1815, Tušení a přítomnost), částečně autobiografický román, v jehož textu je mnoho lyrických básní, které patří k vrcholům autorovy tvorby.[3]
  • Das Marmorbild (1818, Mramorová socha), novela opět inspirovaná pověstí o Venušině hoře.
  • Aus dem Leben eines Taugenichts (1826, Ze života darmošlapa), idylická novela líčící bezstarostné putování mladého muže toužícího po svobodě a štěstí.
  • Dichter und ihre Gesellen (1834, Básníci a jejich druhové), román věnovaný především vztahu umění a skutečnosti.
  • Das Schloß Dürande (1837, Zámek Dürande), pohádková novela.
  • Die Entführung (1839, Únos), novela.
  • Eine Meerfahrt (1841, Mořská plavba), novela.
  • Die Glücksritter (1841, Rytíř štěstěny), novela.

Divadelní hry

[editovat | editovat zdroj]
  • Krieg den Philistern! (1824, Válku šosákům!), dramatická satira.
  • Der letzte Held von Marienburg (1830, Poslední hrdina z Malborku), drama.
  • Die Freier (1833, Nápadníci), drama.
  • Gedichte (1837, Básně).
  • Julian (1853), epická báseň.
  • Robert und Guiscard (1855, Robert a Guiscard), epická báseň.
  • Lucius (1855), epická báseň.

Eseje a literární kritika

[editovat | editovat zdroj]
  • Ueber die ethische und religiöse Bedeutung der neueren romantischen Poesie in Deutschland (1847, O etickém a náboženském významu novější romantické poezie v Německu), esej.
  • Der deutsche Roman des 18. Jahrhunderts in seinem Verhältniss zum Christenthum (1851, Německý román 18. století v jeho vztahu ke křesťanství), esej.
  • Geschichte der poetischen Literatur Deutschlands (1857, Dějiny německého básnictví).

Filmové adaptace

[editovat | editovat zdroj]

Česká vydání

[editovat | editovat zdroj]

Další informace

[editovat | editovat zdroj]
  1. Slovník spisovatelů německého jazyka a spisovatelů lužicko-srbských, Odeon, Praha 1987, S. 206-207.
  2. INGEBORG, Fiala-Fürst,. Kurze Geschichte der deutschmährischen Literatur. [s.l.]: Univ. Palackého v Olomouci Dostupné online. ISBN 978-80-244-2851-2, ISBN 80-244-2851-2. OCLC 799016941 
  3. Slovník německy píšících spisovatelů - Německo, Libri, Praha 2018, S. 176-177.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]