Přeskočit na obsah

Mety

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Mety
Metz
Centrum města s katedrálou
Centrum města s katedrálou
Mety – znak
znak
Mety – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška162–256 m n. m.
Časové pásmoUTC+01:00 (standardní čas)
UTC+02:00 (letní čas)
StátFrancieFrancie Francie
RegionGrand Est
DepartementMoselle
ArrondissementMetz
KantonMetz-1
Metz-2
Metz-3
Mety
Mety
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha41,9 km²
Počet obyvatel120 874 (2021)[1]
Hustota zalidnění2 882,1 obyv./km²
Správa
StarostaDominique Gros
Oficiální webwww.metz.fr
PSČ57000, 57050, 57070
INSEE57463
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mety (francouzsky Metz /mɛs/, německy Metz /mɛts/, česky někdy též Méty[2]) jsou město v severovýchodní Francii v regionu Grand Est, hlavní město departementu Moselle. Leží na soutoku řek Mosela a Seille. Žije zde přibližně 121 tisíc[1] obyvatel.

Město je známo díky své gotické katedrále sv. Štěpána ze 13. a 14. století. Od roku 2010 zde také funguje kulturní centrum a muzeum Centre Pompidou-Metz, pobočka známého pařížského Pompidouova centra.

Katedrála svatého Štěpána v Metách

Název města je odvozen od jména galského kmene Mediomatriků. Po dobytí Římany se Mety pod názvem Divodorum Mediomatricorum staly jedním z předních měst Galie, s více obyvateli než měla Lutetia (dnešní Paříž), bohatým díky exportu vína. Dne 7. dubna 451 bylo město vypleněno Attilovými vojsky. Na počátku středověku byly Mety hlavním městem království Austrasie. Z města pochází dynastie Arnulfovců neboli Karlovců. Poté zůstávaly Mety dlouhou dobu svobodnou městskou republikou v rámci Svaté říše římské. Obyvatelstvo tohoto velmi blízko jazykové hranici položeného města hovořilo francouzským dialektem. Mety se staly také sídlem Metského biskupství, což mělo za následek rychlý vzestup počtu náboženských staveb. V pozdním středověku měly Mety okolo 30 000 obyvatel a byly tak jedním z největších měst německé říše. Roku 1552 se francouzský král Jindřich II. stal suverénním knížetem tří biskupských měst (Trois-Évêchés) Mety, Toul a Verdun. Tehdy se Mety přeměnily na posádkové město a získaly významné místo v rámci francouzského království. Během prusko-francouzské války byly v roce 1870 Mety obléhány a po uzavření Frankfurtského míru roku 1871 připojeny k nově vzniklému Německému císařství. Mezi lety 1871 a 1919 tak byly hlavním městem německého Lotrinska. I po tomto připojení město dále rostlo, především díky přílivu německých přistěhovalců. Během několika málo desetiletí se tak ve městě vytvořila německojazyčná většina. Nápadně tuto dobu připomínají kolosální budovy v novorománském a neogotickém stylu, které byly postaveny právě za doby německé nadvlády.

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]
  • Katedrála svatého Štěpána, vybudovaná ve 13. století.
  • Bazilika Saint-Pierre-aux-Nonnains, původně budova římských lázní ze 4. století. Je jedním z nejstarších kostelů na světě.
  • Společně s Nancy jsou Mety obsluhovány železniční stanicí Gare de Lorraine rychlovlaků TGV a regionálním letištěm Mety-Nancy-Lotrinsko.
  • Je důležitým železničním uzlem ve východně-západním (Paříž-Štrasburk-Basilej / Paříž-Frankfurt) a severo-jižním směru (přeprava uhlí a oceli v hutnické oblasti Moselska); na severním předměstí Met leží jedno z největších evropských seřaďovacích nádraží Woippy.
  • Leží na křižovatce dálnic A4/E50 (Paříž-Remeš-Mety-Saarbrücken/Štrasburk) a A31/E25 (Lucemburk-Mety-Nancy-Dijon).

Vývoj počtu obyvatel

[editovat | editovat zdroj]

Sousední obce

[editovat | editovat zdroj]

Ars-Laquenexy, Le Ban-Saint-Martin, Coincy, Longeville-lès-Metz, Lorry-lès-Metz, Marly, La Maxe, Montigny-lès-Metz, Peltre, Plappeville, Pouilly, Saint-Julien-lès-Metz, Vantoux, Woippy

Partnerská města

[editovat | editovat zdroj]

Zajímavosti

[editovat | editovat zdroj]
  1. a b Populations légales 2021. INSEE. 28. prosince 2023. Dostupné online.
  2. Podle Martina Proška z jazykové poradny ÚJČ AV ČR (odpověď na e-mailový dotaz z 20.11.2009) je doporučována varianta s krátkou samohláskou "Mety", kterou uvádí i Beránek, Tomáš et al.: Index českých exonym : standardizované podoby, varianty. Praha : Český úřad zeměměřický a katastrální, 2006
  3. Kdo byl Václav Volf?[nedostupný zdroj]
  4. Josef R. Beneš: Překladatelský problém homonym. www.jtpunion.org [online]. [cit. 2011-09-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-10-14. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]